zavřít
O tom, že jste úspěšná herečka, není pochyb. Vy se však velmi aktivně angažujete v několika charitativních projektech, kterým propůjčujete svoji tvář.
Jak člověk stárne, uvědomuje si všechny souvislosti nejen svého života. Pokládám se za ženu, která měla ve svém životě velké štěstí. Mám zdravé dva syny a ve svých jednašedesáti letech oba rodiče, kteří jsou stále v plné síle, mám práci, která mě baví, a tak bych za to všechno chtěla tam nahoru poděkovat. A jak to udělat, než dobrými skutky. Proto jsem si vybrala charitativní sdružení, která navštěvuji a můžu se za ně stoprocentně postavit.
Před lety jste se stala patronkou i Speciální základní školy v Litomyšli. To není zase tak obvyklé, většinou i v charitě, co se týká uměleckých kruhů, platí „pragocentrismus“.
Statut speciálních škol je téma samo o sobě. Zvláště v dnešní době tzv. inkluze, kdy hrozí jejich zrušení. Přitom děti, které je navštěvují, jsou šťastné, rozvíjí se. To v běžných základních školách nemohou, protože různá omezení, se kterými přišly na svět, je brzdí. Současná legislativa dovolí přeřadit dítě do speciální školy pouze v případě, že jeho IQ je pod hranici sedmdesát bodů. Jenže sedmdesátku má šimpanz… Litomyšlská speciální škola je naprosto výjimečná ve způsobu práce s dětmi, které potřebují osobitý přístup.
Jde pomoc veřejně známých osob v charitativních projektech opravdu z jejich srdce nebo to prostě patří k profesi a k dobrému image?
Ať to každý dělá z jakéhokoli důvodu, hlavně že to dělá a že svůj čas věnuje potřebným. Když už má jednou někdo známý obličej, tak ať taky k dobrému slouží i těm druhým, ne jenom jemu samotnému. Jsem v tomto ohledu pyšná na Čechy, protože my máme srdce a umíme pomoci.
S. Stašová (formát jpg, velikost 5,2 MB)
Pavel Sršeň
