Co se nevešlo do čísla 7/2014

Kraj Smetany a Martinů: Obec Telecí se představuje

Původ obce jménem Telecí skrývá se našim zvídavým zrakům v šeru 13. a 14. století...  Těmito slovy začíná psát někdejší kronikář obce Ladislav Horníček v roce 1918 novou kroniku obce, neboť původní kronika shořela v  roce 1868 spolu se statkem tehdejšího rychtáře, takže písemné materiály o vzniku obce se nedochovaly nebo vůbec neexistovaly. První dochovaná písemná zmínka o obci Telecí je až z roku 1403 a je uváděna v souvislosti s odchodem kněze ze zdejší farnosti. Je tudíž jisté, že početné osídlení s kostelem a farností zde v uvedeném roce již existovalo. Z historických souvislostí lze usoudit, že první osídlenci se v místě dnešní obce Telecí objevili asi v polovině 13. století, kdy dochází k rozvoji nedaleké osady „Na políčkách“, dnešního města Poličky.

Obec Telecí se nachází v jihozápadní části okresu Svitavy, 10 km na západ od Poličky. Rozprostírá se ve svažitém údolí o délce 7 km, roztroušena po obou stranách kolem břehů „Landrátského potoka“, který zde v nadmořské výšce 700 m pramení. Nejvyšším bodem v katastrálním území obce je Lucký Vrch - 739 m n. m.,  nejnižším pak soutok Landrátského potoka s řekou Svratkou - 520 m n. m.  Celé území obce je součástí Chráněné krajinné oblasti „Žďárské Vrchy“.

V obci žije 417 trvale bydlících obyvatel, ve 131 domácnostech a k individuální rekreaci zde slouží 74 rekreačních chalup a 16 chat, jejichž majitelé sem dojíždějí převážně z Brna a Poličky. Zájem o rekreační chalupy je zde obrovský, zájem o trvalé bydlení je limitován nutností dojíždění za prací. Počet trvale bydlících obyvatel proto stále zvolna klesá a tento pokles trvá již od roku 1890, kdy v obci žilo 1132 obyvatel. Naproti tomu je zaznamenáno historické minimum v době pobělohorské, kdy z důvodů náboženského přesvědčení odešla většina evangelíků do exilu, a v místě zůstalo jen 126 obyvatel.

Svojí polohou a infrastrukturou vytváří naše obec spádovou oblast pro některé menší obce z okolí. Důvodem k tomu je zdejší úplná základní škola, mateřská škola, zdravotní středisko se dvěma lékařskými odbornostmi, pošta, kulturní dům, obecní úřad a dva kostely s přiléhajícími hřbitovy. Obec provozuje veřejný vodovod a v roce 2003 byla v rámci dobrovolného svazku obcí Borovsko provedena plošná plynofikace. Také dopravní obslužnost je na dostačující úrovni, k čemuž slouží 6 autobusových zastávek.

Mezi nejvýznamnější pamětihodnosti obce patří především 700 let stará, legendou opředená Lukasova lípa,  nazývaná též „Zpívající lípa“. Na území obce v její dolní části se roste ještě jeden památný strom a to Pajkrův dub, jehož stáří se odhaduje na 500 let. Další kulturní památkou je katolický kostelík zasvěcený sv. Máří Magdaléně se hřbitovem a původní obrannou zvonicí ze 16. století. Za pozornost stojí i  roubená stavení se zachovalými prvky lidové architektury tzv. „Poličský dvorec“, z nichž celkem 15 má status kulturní památky. Na základě těchto zachovalých stavení byla v dolní části naší obce Ministerstvem kultury ČR v roce 2001 vyhlášena Vesnická památková zóna. Turistu a znalce přírody zaujme půvab krajiny, která svojí dokonalostí a zachovalostí charakterizuje krásu  Českomoravské vysočiny.

.