zavřít
Traduje se, hlavně mezi tuzemskými sběrateli, že otcem českého moderního krajinářství je Julius Mařák, rodák z Litomyšle a žák pražské výtvarné Akademie u Maximiliana Haushofera a malířské školy v Mnichově u Leopolda Rottmanna. V této úvaze o kořenech české moderní krajinomalby si dovolím zajít o několik desítek let hlouběji do 19. století.
Max Haushofer přišel jako profesor na pražskou Akademii v roce 1844 na pozvání svého švagra Christiana Rubena, který již v tomto období v Praze působil. Malířské vyjadřovací prostředky té doby byly plně pod vlivem středoevropského romantismu, ze kterého počátky Haushoferovy školy vycházely. Letošní výstava Haushoferových žáků v Galerii Kroupa chce skladbou vystavených obrazů ukázat velký vliv a zásluhu tohoto významného středoevropského krajináře na vývoji a posunu k modernějšímu způsobu malování, zvláště u autorů, které dnes dobře známe jako jsou předčasně zemřelý Adolf Kosárek - Ideální krajina (1855), mistr akvarelu a malířského drobnopisu Bedřich Havránek - Vesnice Dubá (1876) a Rybářská chalupa u Vltavy (kolem r. 1882), nutno podotknout, že se jedná s největší pravděpodobností o jeho dva nejlepší obrazy v soukromém držení, národní malíř Julius Mařák - Na vycházce s psíkem (kolem 1887), realista, srovnatelný s barbizonskými Vilém Riedel - Krajina s řekou (1866), vynikající malíř hradů a zámků Hugo Ullik - Střekov (1872), až Courbetovsky vystižený Antonín Waldhauser - Černé skály blízko Trouville (1878) a v neposlední řadě špičkový raný romanticko-realistický obraz komorního formátu samotného Haushofera z obálky katalogu - Ohnivý západ slunce (kolem r. 1845). V povědomí sběratelské veřejnosti je již pevně ukotvený Leopold Stephan - Sklizeň (1857) a Údolí Váhu (1863), do nedávna pozapomenutý, ale kosmickou rychlostí si do mnoha rozvíjejících se českých sbírek cestu razící osobitý a vynikající Adolf Chvála - Krajina na Sázavě (1861), jehož obraz lze řadit k tomu nejlepšímu, co od něho v současné době známe i v rámci Haushoferovy školy, zatím v povědomí sběratelů méně frekventovaný, ale v monumentálním rozměru na výstavě zastoupený Michael Haubtmann - Středomořská krajina (1874), který by mohl být chloubou i ve sbírkách Národní galerie v Praze. Tento výčet nejvýznamnějších obrazů výstavy je dokladem toho, že nehledě na romantická východiska byl posun k realistickému vyjádření (krom Kosárkova obrazu, kde jsou zřejmé ještě dozvuky romantismu) více než patrný a kdy Chválovu Krajinu na Sázavě a Stephanovu Sklizeň můžeme v rámci středoevropského prostoru označit za díla naprosto nadčasová a dobou svého vzniku výjimečná.
Co se týče finančního ohodnocení českého umění 19. století a především krajinářů Haushoferovy školy, není možné, aby se v době, kdy nejvýznamnější díla české moderny dosahují cen zhruba mezi 5 - 20 miliony korun, prodávala mistrovská díla 19. století kolem 1 milionu nebo dokonce pouze ve stotisícových částkách. Dnes je již zřejmá prozíravost několika málo sběratelů, kteří již ve druhé polovině 90. let 20. století využili tehdejší nabídky na trhu, částečně i z bývalé Waldesovy kolekce a z dnešního pohledu za velmi malé peníze nakupovali. Mezitím se ceny některých obrazů i ztrojnásobily, přesto, že zatím krajináři Haushoferovy školy nebyli zasaženi davovou psychózou jako krajináři školy Mařákovy. Navíc dnes získat a koupit za přijatelnou cenu kvalitní dílo autora z okruhu Haushoferovců je několikanásobně těžší než získat pěkný obraz nějakého Mařákovce. Přispívá k tomu i situace v českém, ale rovněž i evropském obchodě s uměním, kdy na trh asi v polovině minulého desetiletí vstoupilo několik mladých ambiciózních galeristů, většinou dnešních třicátníků, kteří se na Mařákovu a v posledních několika letech i Haushoferovu školu začali specializovat. Z tohoto důvodu často dochází ať už k veřejným nebo skrytým privátním soubojům mezi těmito a jinými obchodníky, kteří jsou často ochotni zaplatit větší částku za vybrané dílo než většina současných sběratelů a rovněž neváhají vyhledávat v běhu času zatoulaná díla, bez nadsázky řečeno, v planetárním měřítku po celé severní polokouli. Jedním příkladem za všechny z minulého roku, i když se netýká Haushoferovy školy je prodej metrové Katedrály od Oldřicha Blažíčka na aukci v New Yorku za bezmála 2 miliony korun nebo prodej průměrného obrazu Otakara Coubina o velikosti 33 x 41 cm za 400 tisíc korun v jedné japonské aukční síni. Z tohoto pohledu můžeme prakticky s jistotou očekávat budoucí růst cen kvalitních děl Haushoferovců i vzhledem k jejich naprostému nedostatku, stále většímu časovému odstupu od doby jejich vzniku a nadále se rozšiřujícímu okruhu sběratelů, jejichž hlavním zájmem krajinomalba 19. století je. Do dnešních dní se jenom v letošním roce řady zákazníků Galerie Kroupa rozrostly o dva nové začínající sběratele, kteří byli uměním krajinářů Haushoferovy školy tak uchváceni, že se rozhodli své volné finanční prostředky do jimi vybraných děl okamžitě investovat. Zbývá snad pouze dodat, že moje loňská prognóza poklesu nelogicky přemrštěných cen obrazů Josefa Procházky se potvrdila, lze nyní proto předpokládat, že při uvědomění si všech složitostí a okolností dějů minulosti se ne všechna vytvořená díla v běhu času a vzhledem k několika válečným konfliktům na evropské půdě v posledních 170 letech dochovala, takže během krátké doby určitě dojde i k naplnění odhadu finančního vývoje krajinářů Haushoferovy školy a vůbec českého malířství 19. století jako celku. Poslední vývoj na českém uměleckém trhu a u našich jižních sousedů v Rakousku je toho důkazem.
Miroslav Kroupa
