zavřít
Mohu s radostí a velkým nadšením říci, že Karel Voříšek z TV Nova je opravdu báječný pán. Možná bych mohla přiblížit, o čem to tu vlastně mluvím. Do naší Základní školy v Morašicích po dlouhém, ale opravdu příjemném domlouváním přijel ve čtvrtek 18. března moderátor televizních novin Karel Voříšek.
Pár dívek, mezi kterými jsem byla i já, se obléklo do krojů a pana Voříška jsme přivítaly po staročesku. Komu tyto tradice nic moc neříkají, tak je to chlebem se solí. V pracovně školního časopisu Třesk na něj čekalo, po náročné cestě, takové malé občerstvení. Připravený a plný sil se pustil do první besedy pro menší žáky.
Malé děti se opravdu neostýchaly a pokládaly mu otázku za otázkou. Byl to moc krásný pohled, jak si děti s panem Voříškem povídají. Po vyčerpání opravdu všech otázek, které měly děti na jazyku, už netrpělivě přešlapovaly v řadě na podpis, který pan Voříšek rozdával s úsměvem na tváři.
Celý den byl úplně nabitý, proto jsme nechali pana Voříška trošku odpočnout a postavili ho opět před žáky. Tentokrát to byli žáci staršího stupně. Na této besedě nám pan Voříšek vyprávěl spíše o jeho práci, a jak se k ní vlastně dostal. Také nám povídal, že ne každý večer na obrazovce se musí povést. Z toho plyne, že jsme se dozvěděli i některé trapasy, kterých jsme si v televizi mohli, ale také nemuseli všimnout. Čas nám plynul jako voda a pan Voříšek se musel rozloučit i s těmi staršími žáky naší školy. Je skoro jedna hodina a nám se pomalu začínají ozývat naše bříška. V místní školní jídelně už na nás netrpělivě čekají.
Pana Voříška neustále doprovázela rada Třesku, proto jsme měli tu čest, se s ním v klidu naobědvat. Velice dobrý oběd nás zasytil natolik, že jsme cestou z jídelny šli pomalým a klidným tempem. Sluníčko nám krásně svítilo, kamínky se na silnici jemně třpytily a my si povídali zrovna o tom, co nás cestou napadlo. U školy jsem se podívala na hodinky, a s hrůzou pomyslela na to nejhorší. Tím nemůže být nic jiného, než že se budeme muset s panem Voříškem brzy rozloučit. Ze svých úst jsem vypustila, že velice děkuji za to, že se za námi přijel podívat, protože já na tento den nikdy nezapomenu. Ono dívat se v televizi na nějakou hvězdu je moc pěkné, ale nechat se držet v náručí té známé osobnosti, na kterou jste se den předtím dívali, je opravdu mnohem krásnější.
Eva Obrová, 8. třída
