zavřít
Vážený pane Vondráčku,
již delší dobu příspěvky o festivalu Smetanova Litomyšl pouze čtu a nereaguji. Jednak by se opět ozvalo: "zase si zámečtí vymýšlejí, zase provokují", ale především jsme museli respektovat nařízení našich pražských šéfů, kteří tam dnes naštěstí již nepůsobí, že se k těmto záležitostem již nesmíme veřejně vyjadřovat, neboť naše vystoupení v televizi nebylo na místě. Právě tak mladé redaktorce, která před rokem reportáž natočila, hrozil "vyhazov". Taková je bohužel svoboda názoru! Zbaběle jsem tedy usoudila, že již nebudu chodit s kůží na trh, že nás stejně druhá strana utluče "fundovanými argumenty", zvláště když je festival "vlajková loď Pardubického kraje". Stejně byly vždy naše názory označovány za smyšlené a my vypadáme jako hysteričtí jedinci, kteří nic pořádného nedělají, neboť zámek "nežije"! Na druhou stranu, pokud se nyní nevyjádříme, působí takové mlčení jako nezájem o věc pro nás tak zásadní.
Nyní bych se mohla rozepsat o životě na zámku během celé sezóny, kdy v červenci kromě provozu pro návštěvníky probíhají Mezinárodní interpretační kurzy, o kterých je pochvalná řeč v předchozím čísle Lilie na straně 23, následují třítýdenní Mezinárodní houslové kurzy, které mají již desetiletou tradici a jak známo vysokou uměleckou úroveň. V září a v říjnu se koná tolik akcí, že je obyčejný smrtelník nestačí ani všechny navštívit - Dny otevřených dveří, Mladá Smetanova Litomyšl, divadelní představení, koncerty atd. Například v sobotu 6. října se sešlo tolik aktivit, že už se vzájemně rušily: v zámecké kapli probíhalo šest svatebních obřadů, v zámecké galerii se konala vernisáž Celostátní výtvarné soutěže, v kongresovém sále probíhal několikadenní seminář lékařů a na prvním nádvoří vyhrávala dechovka. Mohla bych tak pokračovat ve výčtu akcí, které jsou kromě běžného návštěvnického provozu obohacením programu na zámku. Ale o tom se dále rozepisovat nemíním.
Hlavním důvodem k tomuto příspěvku je především skutečnost, že jsem Vám chtěla, pane Vondráčku, poděkovat za Váš zájem o dění ve městě, ve kterém žijeme. Snažila jsem se Vás vyhledat, abych Vám vyjádřila svůj obdiv osobně, ale bohužel se mi to nepodařilo. Proč obdiv? Protože jste jeden z mála občanů města, který dovede vyjádřit svůj názor nahlas, bez ohledu na to, jakou za to sklidí odplatu. Bylo jasné, že Vaše všetečné otázky přímo na tělo vzbudí náležitou reakci. Až jsem se divila, jaký máte postřeh a jak máte vše vypozorované. Musíme však zklamat pana Piknu, který se domnívá, že jste tyto informace čerpal od nás, zámeckých. Když je řeč o těch pravdách a lžích, chci opravit právě onu větu z příspěvku pana ředitele festivalu:"zkušebního provozu zastřešení se zúčastnila veřejnost", neboť probíhaly běžné prohlídky a návštěvníci se shromažďovali u zámecké pokladny.
Co mě však nejvíce vede k tomuto článku, to je styl pana Stříteského, jakým Vás, pane Vondráčku, a následně i pana Bendu, který se veřejně přihlásil k Vašim názorům, ironizuje a zle napadá. Výběr jazykových prostředků by Vás v případě, že byste byl českým politikem či jinou celebritou, opravňoval přinejmenším žádat veřejnou omluvu, dle našich českých tradic ještě mnohem více. Však to všichni v Čechách známe. Pan Stříteský to trochu přehnal. Stokrát může tvrdit, že cituje ze Švejka! Jiný klasik již hodně dávno píše naopak o tom, že se ztracená vláda věcí tvých k tobě, lide, navrátí. Byl by asi hodně zklamán neplatností své myšlenky a naší současnou demokracií! Kumulace slov typu nepravdy, pomluvy, dohady, nesmysly, vyložené lži, pitominy atd. ve mně budí dojem, že jste, pane Vondráčku, spolu snad husy pásli! Kdyby ovšem někdo z nás napsal na adresu osoby důležité něco podobného, to by byl tanec!
Vaše příspěvky na mne působí tak, že o všem tomto dění přemýšlíte, že hledáte informace a že Vám není lhostejné, jak se s ojedinělým renesančním skvostem zachází. Zda jsou Vaše informace přesné, záleží nejvíce na adekvátních odpovědích na Vaše otázky. A protože jsou zde dvě strany, které dilema pořádání festivalu na druhém nádvoří neustále řeší, je třeba se k tomu vyjádřit i přes zákaz a s rizikem, že za to ponesu veškeré následky, čehož jsem si vědoma. Zdůrazňuji, že miluji hudbu, sama ji celý život aktivně provozuji a absolutně nic nenamítám proti opernímu festivalu v Litomyšli. Jde o to, abychom zároveň se současným kulturním děním nedevastovali dědictví našich geniálních předků. Litomyšlský zámek má velkou smůlu. Za éry minulé strašilo v interiérech této krásné budovy monstrózní Muzeum české hudby - kovové vitríny, sklo, bezobsažné papíry. Tehdy zažil zámek naprostý návštěvnický propad. Velmi jsme se radovali, když jsme mohli v roce 1989 obnovit zámeckou expozici!
O to hůř se nám nyní pracuje již několik let v době plné sezóny, přibližně od 25. května do 10. července. Námitky o rozčilených zápisech v knize návštěvníků, o mnohem vyšší návštěvnosti v srpnu než v červnu, o hluku na nádvoří, kdy není slyšet vlastního slova, jsou podobným ironickým způsobem zpochybňovány. Ano, bylo řečeno, že se návštěvnický provoz bude omezovat minimálně, ale v praxi je to potom tak, že režisér televizního štábu křikem umlčuje průvodkyni, která vede turisty do zámeckých prostor.
Pan Stříteský se ve svém příspěvku velmi horlivě ohrazuje proti tvrzení, že byl provoz zámku omezován nácvikem litomyšlských premiér. V případě, který mám na mysli, nešlo sice o brněnské umělce, ale během minulé sezóny nacvičovalo celý týden pražské Národní divadlo na druhém zámeckém nádvoří již od dopoledních hodin. Provoz zámku byl v tom případě omezen, neboť pojednání průvodce o architektuře budovy na první arkádě bylo znemožněno, přestože tvoří podstatnou část prohlídky. Každým rokem se od dubna do října v zámecké kapli konají svatební obřady. V posledních letech jich přibývá, takže během soboty proběhne třeba šest svateb. Opět tu je však omezení, neboť v době od počátku stavby zastřešení až do ukončení akce se obřady nemohou konat (hluk, zkoušky na představení, nelze fotografovat,?) Zájem o svatbu na litomyšlském zámku je veliký, jezdí sem novomanželé z různých míst republiky, ale i ze zahraničí. Díky tomuto omezení přišly novomanželské páry i o termín magický, tedy 7. 7. 2007. O velkém počtu svateb na různých místech se mluvilo všude, v litomyšlském Muzeu jich ten den proběhlo deset, my jsme však museli všechny novomanžele zklamat. Pronájem kaple činí v současné době tři tisíce korun za každou svatbu, je jednoduché si tedy spočítat, o jakou částku přichází Památkový ústav za celé období. Také tyto peníze by mohly být použity na opravy zámku.
Srovnám-li situaci při festivalu Smetanova Litomyšl s problematikou tak diskutované točny v Českém Krumlově, musím říci, že litomyšlský zámek je na tom podstatně hůř, neboť otáčivé českokrumlovské hlediště je umístěno daleko v zahradě, rozhodně však ne v centru dění, kde se u zámecké pokladny shromažďují čekající návštěvníci a za zvuku různých strojů poslouchají slovo průvodkyně. Několikrát jsem byla svědkem toho, jak turisté nahlédli do druhého nádvoří a se slovy "tady se něco staví" zase odešli.
Dokonce si myslím, že snad mám právo domnívat se, že není nutné brát si příklad ze světových projektů, které nám jsou předkládány jako argument. Mohu být považována za konzervativního jedince, když se mi nikdy nebude líbit bezprostřední sousedství pražského Národního divadla a Nové scény či skleněné pyramidy uprostřed Louvru. V této souvislosti není ani zanedbatelné, že některá místa zapsaná do seznamu UNESCO jsou ohrožena tím, že nedodržují stanovená pravidla. O těchto případech se můžeme dočíst v odborné literatuře. Vadí například projekt věžáku uprostřed historické zóny.
Chtěla bych podotknout, že zámek v Litomyšli je na rozdíl od jiných objektů přístupný celoročně. Skupiny našich i zahraničních turistů se objednávají i o vánočních svátcích, pro zájemce pořádáme večerní prohlídky s koncerty v kapli či divadélku. V sezóně pracujeme šest dnů v týdnu a pondělí je jediným volným dnem určeným na úklid. Děkujeme panu Piknovi za jeho starost o naši náplň. Nás by však ani nenapadlo hovořit jeho organizaci do provozu či financování zaměstnanců.
Těmito řádky jsem chtěla uvést jen některé konkrétní problémy vyplývající z každoroční situace při přípravách a konání festivalu. Především jsem však chtěla vyjádřit svoje znechucení z přístupu člověka ke svému spoluobčanovi. Právě skutečnost, že má někdo ve svém městě určité významné postavení, přece vylučuje chovat se ke komukoliv s despektem a ironií. Berte tedy, pane Vondráčku, tento můj článek jako omluvu za ty, kteří Vás takto osočili. Sama za sebe musím konstatovat, že už nemám sebemenší chuti se k tomuto tématu dále vyjadřovat, neboť to považuji za plýtvání energií a časem. Doufám, že jednou dojde na slova jednoho mého kamaráda, který říká, že "některé věci se musí nechat odžít".
Magda Žáková, Litomyšl
