zavřít
Vždycky, když při Smetanově Litomyšli vidím kráčet V.I.P. návštěvníky po červeném koberci nataženém mezi pivovarem a zámkem, vzpomenu si na vtip, který koloval za časů, kdy Smetanovy slavnosti zdarma organizovali tři opěšalí pánové: Návštěvník Prodané nevěsty pobíhá kolem dřevěného nouzového záchodku v Panské zahradě s vápnem napsaným nápisem DÁMY- PÁNI a zoufale volá : "Dámy, Páni, ale kde se má vyčůrat vobyčejnej člověk..."
V té době, kdy nebyla ve městě k dostání jediná láhev piva, což nemůže současný generální i umělecký ředitel pamatovat a pochopit, zdůvodňoval to vedoucí "sámošky" pan Linek tím, že pivo "vychlastali "Daliborovi zbrojnoši a chasníci z Prodané.
Co tím chci říci? Jen to, že Litomyšl operním festivalem žila a i ten obyčejný človíček věděl, kdo byl Haken, Blachut, Žídek, Bednář, Podvalová, Tauberová, Krásová i ten zloduch Kočí! Téměř celé město vítalo zvláštní vlak s muzikanty ND a při loučení nechyběly i slzy. Politika těch let se do festivalu míchala jen prostřednictvím v Litomyšli rodilého ministra, který prospíval a současně škodil svou přítomností na každém perfektně obsazeném a odvedeném představení oper milovaného Mistra. Místo rautu spokojil se odborník na školství a kulturu štrůdlem a kafíčkem u dlouholeté přítelkyně. Dodnes dívá se jeho socha k tomu příbytku!...
Čas však oponou trhnul - a změněn svět! jak praví náš básník nejnárodnější. Není zde však místa pro podrobnější pohled na úspěchy, prohry i omyly umělecké a politické. Jako pamětník téměř všech ročníků operního festivalu se domnívám, že změna ducha festivalu nastala, když místo dobrovolných pořadatelů - důchodců a studentů vděčných za "volňáska" se objevili u vchodů do zámku strážci v cylindrech s vysílačkami, kterými zřejmě měli upozornit inspicienta, aby pozdržel začátek představení, kdyby se objevil udýchaný poslední návštěvník, jakýsi zemědělec z blízké vesnice... Tenkrát jsem si myslel, že jdu na představení pana Kludského! I když se necítím Litomyšlákem jako POLENO a ani nenalézám lilii na žádném místě svého chátrajícího těla, Litomyšl mám rád, i když se vším, co se v Litomyšli děje, nesouhlasím.
Smetanova Litomyšl v dramaturgii přinesla mnoho nového, v interpretaci vynikající výkony a každý soudný člověk uznává a cení práci organizátorů. Je však třeba střízlivě uvážit možnosti města s ubývajícím počtem obyvatel, které se asi těžko stane Salcburkem nebo Bayreuthem. Pompézní Aida s velkolepým aparátem na galeriích, kde by se vešlo několik set diváků, jistě mnoha posluchačům přinese velký zážitek, ale např. finančně méně náročnější mezinárodní soutěž o nejlepší Mařenku, Rusalku, Dalibora nebo jinou operní figuru by mohla přilákat do Litomyšle významné kritiky a představitele operního byznysu. A zanedbávané klavírní dílo Smetanovo by možná také nebylo k zahození! Velikášské projekty jsou nákladné a vyžadují stále vyšší vstupné. Pořadatelé Smatanovy Litomyšle si možná dostatečně neuvědomují, že publikum tvoří stále méně Litomyšlanů. A to je problém, který stále více trápí nejenom pamětníky dřívějších ročníků festivalu. Pro koho vlastně Smetanova Litomyšl je a čemu a komu slouží? To je základní otázka, na kterou by měli pořadatelé a dramaturgie dát jasnou odpověď.
Jsem pamětníkem dosud nepřekonaného Krombholcova nastudování Dalibora s Blachutem a Podvalovou. Královský trůn a šest seslí pro soudce, nasvícené průčelí druhého nádvoří, několik soudků pro zbrojnoše a vynikající pěvecké výkony vytvořily pro mne zážitek na celý život.
Železné nákladné monstrum, zakrývající jedinečné zámecké průčelí, může stát kdekoliv, třeba na prostranství před obchodním domem Billa. Hudebníci by byli před deštěm chráněni, V.I.P. návštěvníci by přihlíželi představení na parkovišti v kruhu ve svých autech a sociálně slabším by postačily odstavené autobusy. Problém by mohl nastat s malou kapacitou WC!
Proč nejsme trochu pokorní? Pokazí-li se nám počasí při méně nákladném představení, nic se nestane, budeme se těšit na příští rok! Vzpomínám si, jak pojišťovák pan Svoboda měl při každém představení přichystaný velký hrnec na dešťové kapky, aby mohl pro pojišťovnu přinést důkazy pojistné události. Mnohokrát, pokud se pamatuji, do představení zapršelo. Buď se počkalo, až přestane pršet a jeviště se posypalo pilinami, nebo se pořadatel omluvil. A nevím, že by si tenkrát někdo stěžoval. Poručíme slunci, dešti při festivalu nebral stejně nikdo vážně. V případě trvalého deště jsme tenkrát v pěti lidech (5,-Kč /hod) vše přestěhovali do "haly pro bejci".
Přemýšlel jsem mnohokrát, proč ten déšť tomu opernímu umění v Litomyšli tolik vadí a proč se musí mezi diváky a nebeskou bání natahovat nepromokavé plachty, které při vydatném dešti stejně ruší a dráždí nenapravitelné kverulanty a pisatele do Lilie. Odpadlé představení by asi tolik nevadilo, ale co s připraveným pohoštěním pro štědré dárce, kteří si přijeli třeba až z Prahy "odjíst" (to je dnes běžné) část svého sponzorského daru? Ozářená okna zámecké hodovní síně by mohla radikalizovat lid v podzámčí, který v duchu Jiráskova díla by se mohl ozbrojit cepy a sudlicemi a s pokřikem z Braniborů "My nejsme lůza, my jsme lid" vyrazit na zámecké návrší...
Při vzpomínce na nedávný článek v denním tisku, že litomyšlská nemocnice chystá služby a pokoje pro V.I.P. pacienty, mě humor pomalu opouští...
Otakar Karlík, člen městského zastupitelstva
