Litomyšl je příliš malebná, romantická a líbezná
Jak se letošnímu vítězi v Litomyšli pobývalo a pracovalo? A podařilo se mu splnit vytyčený cíl? Michala Sýkoru zpovídaly Iva Pekníková, ředitelka městské knihovny a Martina Zuzaňáková ředitelka městské galerie.
IP: Naše literární rezidence vznikla proto, abychom autorům a autorkám poskytli prostor a čas pro psaní. Naplnilo se v Tvém případě toto naše očekávání?
MS: V mém případě bych to pořadí přehodil – hlavně čas a prostor. Protože čas ten čas je pro mě důležitější – asi jako pro každého autora, který má kromě spisovatelství i nějaké zaměstnání a rodinu. Mít čas na nerušenou kontinuální práci, kdy vás nikdo nevytrhuje ze soustředění, nemusíte stále odbíhat za všednodenními povinnostmi, to jsem si skutečně užil. Měl jsem čas sám pro sebe a pro své psaní – a současně jsem zde díky třem setkáním se studenty a čtenáři nepřestal být socializovaný. Už teď si říkám, že se mi bude těžko odjíždět…
MZ: Měl jsi v plánu dokončit tady šestou knihu s komisařkou Marií Výrovou. Podařilo se to?
MS: Ano. Na sto procent. Sice v tuto chvíli ještě nejsem úplně hotový, ale těsně před koncem.
IP: Máme šanci, že se Marie Výrová někdy podívá i do našeho města? Tedy, že by se tvoje příští kniha mohla, alespoň z části odehrávat u nás?
MS: Možné je všechno. Pro mě jako autora – abych mohl nějaké své dílo umístit do konkrétního prostoru – je podstatné mít to prostředí zažité a současně vymyslet příběh, který je pro ono prostředí typický, který je jím v podstatě determinovaný. Z tohoto hlediska to má Litomyšl těžké, protože na mě působí příliš malebně, romanticky a líbezně na to, aby dala vzniknout příběhům, jaké já píšu.
MZ: Během února jsme Tě mohli v Litomyšli vídat s Tvým pejskem Leiou. Jak se vám bydlelo na Zámeckém návrší?
MS: Byt na Zámeckém návrší má jednu zvláštní vlastnost: je sice v centru města, ale současně naprosto izolovaný. Vede kolem něj rušná silnice, ale uvnitř je téměř naprostý klid a ticho. Bydlet ve starém domě – kdesi jsem se dočetl, že snad z osmnáctého století – má úžasnou atmosféru… Ve volných chvílích jsem si něco načetl o spisovatelích, kteří v Litomyšli dlouho pobývali, o Aloisi Jiráskovi a Teréze Novákové, a jejich životopisci se shodli na tom, že díky specifické atmosféře malého města, zvláštní kombinaci klidu a malebnosti, se jim v Litomyšli velmi dobře psalo. Já to tedy můžu potvrdit. Ideální prostor pro psaní.
IP: Našel jsi v Litomyšli místo, které Ti přirostlo k srdci?
MS: Zámecký park. Ten přirostl k srdci nejen mě, ale i mé Leie. Krásný prostor mezi Piaristickým kostelem. muzeem a zámkem. Oceňuji atmosféru zdejších kaváren – zejména té, co se jmenuje Dvorek. Velmi se mi líbilo zdejší regionální muzeum. Je toho hodně. Všechny ty křivolaké uličky, různé průchody a zákoutí.
IP: Jsi pravidelným hostem litomyšlské Kriminacht. Zatím ses projektu vždy účastnil buď jako autor nebo jako návštěvník. Letos přijedeš jako moderátor, těšíš se na to?
MS: To je záludná otázka. Nehraje totiž roli, jestli se těším nebo ne, ale co nápadu udělat ze mě moderátora řeknou sami diváci. Takže já budu jen doufat, že se budu moci do Litomyšle vrátit i po té, co na kriminacht vystoupím jako moderátor.
Děkujeme za rozhovor
