V roce 1926 byla na litomyšlském zámku slavnostně otevřena Městská obrazárna. Od té doby píše městská galerie v Litomyšli již 100 let své historie.
Sto let je dobrý důvod k ohlédnutí. Příběh Městské galerie Litomyšl je především příběhem proměn – osob, které jí věnovaly svůj čas a energii, uměleckých děl, která přicházela, mizela a někdy se zase nečekaně vracela, i představ o tom, jaké místo by galerie měla v životě města, jakým je Litomyšl, zaujímat.
Začal se psát 28. září 1926, kdy se na litomyšlském zámku otevřela Městská obrazárna. Zpočátku zabírala pouhé tři místnosti, brzy se však rozrostla, stejně jako ambice jejích zakladatelů. Za okupace z ní musela být odstraněna díla připomínající první republiku a ke konci války byla uzavřena. Umělecká díla byla ukryta na bezpečné místo a některá z nich se vydala na nečekanou pouť – jako třeba obraz Františka Motyčky nazvaný Litomyšlské náměstí v 19. století, který byl po válce náhodou objeven v bytě člena německé okupační správy a jen díky všímavosti stavbyvedoucího Josefa Staňka se vrátil domů.
V roce 1960 galerie zanikla jako samostatná instituce a stala se součástí městského muzea. Její příběh tím ale neskončil. Důležitou součástí její novodobé historie se stal velkorysý dar Anny Matičkové. Právě potřeba vytvořit pro tuto mimořádnou kolekci důstojné místo se stala jedním z impulzů ke vzniku galerie v domě U Rytířů. Výtvarné salony, které se zde pořádaly od roku 1987, vnesly do posledních let socialismu nečekaný prostor svobody a setkávání. Vedly k tomu, že galerie po roce 1989 začala znovu hledat vlastní cestu a v roce 2004 se opět osamostatnila.
Její příběh tím nekončí. V roce 2024 vzniká nová Městská obrazárna a v roce 2027 se znovu otevře dům U Rytířů. Sto let tak nemusí být tečkou. Může být docela dobrým novým začátkem.
