Ještě nejsem, kým chci být

Libuše Jarcovjáková je legenda světové fotografie a nespoutaná žena, která se vzepřela všem konvencím. Její život je mozaikou fascinujících setkání a divokých příběhů – od drsného undergroundu komunistického Československa, přes exkluzivní focení pro módní špičky v Tokiu, až po dramatický útěk do západního Berlína, kde byla svědkem pádu Železné opony. Z tisíců analogových fotografií a stránek osobních deníků vznikl v režii Kláry Tasovské formálně jedinečný dokument, který nadchl publikum na festivalu Berlinale.

Libuše fotí svůj odraz v zrcadle. Je to situace, která se v jejím životě opakuje posledních padesát let. Fotografuje syrové snímky od sedmdesátých let v socialistickém Československu, kdy hledala ostrovy svobody mezi lidmi, kteří se podle ní skutečně dotýkali života: návštěvníci tehdy pololegálních gay klubů, dělníci na nočních směnách, vietnamští a kubánští přistěhovalci, tuláci po nočních ulicích Prahy. Nahota, sex, alkohol, ale také nuda a svěrací kazajka normalizace. Na svých fotkách a na stránkách osobních deníků uchovává záznamy každodenního boje, průzkumu identity, tělesnosti, vztahů a emocí. Důkazním materiálem jsou desetitisíce autoportrétů, konzervujících proměnu těla a duše v běhu několika desetiletí. Co Libuše hledá za zrcadlem?

Česko / Slovensko / Rakousko, 2024,