Litomyšl: Kronika města 2022

148 na schůze. Práce pro klub mu nevadila. I přes jeho handicap pravidelně hlídal při výstavách historických vozidel či na plesech. Plně si užíval každou chvíli mezi přáteli a byl vždy středem pozornosti. Jeho neustále pozitivní nálada nás nabíjela energií a chutí do práce. Míro, budeš nám moc chybět. Děkujeme Ti za vše!“ Pepa Smékal: „Čas léčí většinu ran duše a těla. Ale umí i ublížit. V pátek 23. září o půl páté ráno přerušil přátelství, které trvalo více než 60 let. Vzpomínky se honí hlavou, ale jen těžce skládám slova do vět. Mirek byl úplně normální kluk. Chodili jsme spolu do školy od 3. třídy až po gymnázium. Vždycky měl kolem sebe spoustu kamarádů a všichni ho vnímali jako sobě rovného. To, že my jsme používali nohy a on vozík, nebylo nikdy podstatné. Naopak. Jeho vozík byl často zpestřením našich klukovin, kterých se Míra rád aktivně účastnil. Tenkrát jsme nevěděli, co je inkluze, nepotřeboval asistenta. Měl kamarády. Vozili jsme ho ze školy, jezdili jsme po Litomyšli i blízkém okolí. Pro něj i pro nás to byla zábava. Později s námi chodil na plesy, na zábavy, do hospody. Tahali jsme ho do schodů, jezdili s ním na vozíku „rally“, on držel zvednuté berle a volal „Na Bělehrad“! Občas jsme ho i vyklopili. Nikdy žádnou legraci nezkazil a uměl si ji udělat i sám ze sebe. Miloval Litomyšl. Bylo to pro něj nejkrásnější místo na světě se skvělými lidmi. Miloval život a dělal všechno pro to, aby ho invalidní vozík co nejméně omezoval. Dobře mu bylo mezi lidmi s přáteli ve městě, na koncertech, v Klášterkách, na slavnostech. Jeho vůle udržet se v kondici byla obdivuhodná. Po úrazu a několikaměsíční hospitalizaci mu operovali endoprotézu a nikdo nevěřil, že se ještě někdy dokáže zvednout z vozíku. Míra cvičil, posiloval a za necelý rok znovu dokázal vyjít těch několik schodů ke svému bytu. S každou vážnou nemocí, které ho potkaly, se jen těžko smiřoval. Ale nakonec vždycky znovu zabojoval a byl to zase ten starý známý Míra – pozitivně naladěný, usměvavý, ochotný pomáhat a šťastný mezi lidmi. Se svými nemocemi se dokázal poprat, do poslední chvíle se pral i s tou poslední. Jediné, co co v životě nedokázal překonat, byla zloba, svár, pokrytectví a zášť. Míro, děkuji Ti za krásné kamarádství, které skončilo příliš brzy, protože si stále ještě máme co říct. Pro všechny, kteří tě znali a měli tě rádi, zůstává už natrvalo v tomto tvém – našem – krásném městě prázdné místo. Je to neuvěřitelné, ale za celých více než šedesát let jsem tě neviděl naštvaného nebo rozzlobeného. Nikdy jsme se opravdu nepohádali, nikdy jsem neměl důvod být na tebe naštvaný nebo rozzlobený. Až teď. Míro, kamaráde, promiň, ale ten předposlední zářijový pátek jsi mě fakt nasral.“ Jana Flídrová (předsedkyně MO STP v ČR o.p.s, MO Litomyšl, předsedkyně Oko STP v ČR o.p.s., Oko Svitavy): „Miroslav Bárta, pro většinu obyvatel města Mirek, pro kamarády Mireček, patřil v tom nejlepším slova smyslu k typickým figurkám Litomyšle. Nebylo to dáno jeho handicapem, ale jeho přátelskou, upřímnou a komunikativní povahou. Vlastně teprve nyní nás poprvé zarmoutil a zklamal.

RkJQdWJsaXNoZXIy NDc5MjU=