Litomyšl: Kronika města 2022

145 ve vrhačském pětiboji, nebo když v italském Lignanu zvítězil v disku, kladivu i ve vrhačském pětiboji… Vláďa byl muž jasných zásad a občanských postojů. Hned po Listopadu se zapojil do hnutí Občanské fórum, později vstoupil do Občanské demokratické strany, které byl až do své smrti členem. 20 let působil v městském zastupitelstvu, 12 let byl radním a deset roků místostarostou Litomyšle. To je také jasným dokladem Vláďovi ukotvenosti, stálosti i obliby u široké veřejnosti. Když bylo Vláďovi sedmdesát, obdržel jako teprve druhá osobnost našeho města nejvyšší ocenění – Cenu purkmistra Laška, která mu byla udělena za významné celoživotní zásluhy o rozvoj Litomyšle v oblasti sportovní. Ale právě v této době se přihlásily první arytmie, které bral Vláďa zprvu jako prosté projevy přicházejícího stáří a těšil se, že začne závodit ve veteránské kategorii nad 70 let, protože, jeho slovy: „Já, narozený v únoru – budu teď patřit k těm nejmladším!“ Víme už, že se to nestalo. Další ataky nemoci Vláďu významně limitovaly a posléze upoutaly trvale na lůžko. Když jsem psal tyto řádky, přál jsem si, samozřejmě marně, mít talent Oty Pavla a dokázat popsat lidský život v podobenství jako atletický desetiboj. Začátek není složitý – najednou jsme zde a jen co se rozhlédneme, už letíme s větrem o závod stometrovou rovinku. A pak, jak jde čas, chceme úplně přirozeně a v tempu a někteří s myšlenkami na osobák skákat dál a vrhat dál a skočit nejvýš. A 400 metrů nás nemůže rozházet a třebaže jsme odpovídajícím způsobem unaveni, nevnímáme nijak intenzivně, že už je za námi polovina, že se, pohříchu strašně rychle, překulí noc – a nás čeká ta druhá, mnohem těžší a v každém ohledu náročnější druhá půle závodu a života. Etapa, v níž budeme muset překonávat překážky, které jsou pro muže nastaveny ve výšce 106 centimetrů – ale někdy se zdají být mnohem výš – a často i bývají. A to nás ještě čeká disk, technicky komplikovaný skok o tyči, hod oštěpem – a pak už to vůbec, vůbec nejtěžší. Finále. Běh na patnáct set metrů. Kdy jsou naše těla a často i mysl dobitá z předchozích úsilí. Mnoho desetibojařů se vyjádřilo, že mělo v této závěrečné disciplíně intenzivní pocit, že na dráze snad umřou. A nakonec se opravdu rozezní zvon do úplně posledního kola a my spíše už jen silou vůle dobíháme a končíme až na dřeň vyčerpaní dlouhý, ale nesmírně krásný závod. Závod, na nějž budou lidé, kteří jej prožívali s námi a okolo nás, vzpomínat jako na závod nezapomenutelný. Gazda by docela určitě neměl radost, kdyby rozloučení s ním, který měl tak rád chytrý humor, bylo tryznou.