Litomyšl: Kronika města 2020

136 Závěr kroniky Říká se, že teprve nouze odkryje skutečné charaktery lidí. Skončil rok, který rokem takového odkrývání byl. Přinesl obrovskou vlnu solidarity na začátku, v jeho průběhu pak odkryl i strachy a bolesti v nás. Bojovali jsme s nimi všichni – někteří lépe, jiní hůře. Kronikář nechce být soudcem, spíš hledá pochopení pro všechny, kteří se v průběhu roku nechali strachem svázat natolik, že uvěřili našeptávačům laciných řešení, úhybných manévrů a polopravd zabalených v hávu serióznosti. Zároveň však musí pro paměť budoucích napsat, že Litomyšl jako celek obstála. I když to stálo mnoho sil nejen vedení města, ale každého, kdo se chtěl chovat skutečně zodpovědně. Ze všeho, co kronikář do zápisu za rok 2020 uvedl, vyplývá, že Litomyšl nežila jen bojem s pandemií. Snažila se vlastně žít tak, jak žila dřív. Odhodlání lidí, kteří s nasazením a zároveň bez možnosti dohlédnout výsledku své práce připravovali a organizovali společenské, kulturní, sportovní a jiné aktivity, bylo obrovské. Múza naděje, hlavní leitmotiv letošní Smetanovy Litomyšle, zkrátka prorostla do života celého města. Nezbývá než vyřknout přání, abychom naději neztráceli ani v roce, který nás čeká – a který bude zřejmě obdobně náročný, jakým byl končící rok 2020.