Litomyšl: Kronika města 2020

127 Tenisový klub Litomyšl (podklady kronikáři poskytl Miroslav Slavík) V roce 2020 měl klub 80 členů, z toho 42 dětí. Předsedou klubu byl Miroslav Suchý. Soutěží se účastnily týmy mladších žáků, starších žáků, dorostu, dospělých a seniorů A + B. Nejlépe se vedlo týmu starších žáků, který skončil v kraji druhý. V republikových soutěžích se nejvíce dařilo Elišce Slavíkové (na několika turnajích obsadila 3. místa ve dvouhře, účastnila se finále čtyřhry), Marianu Hoškovi (finále dvouhry, třetí místo ve čtyřhře), Jolaně Kolářové (finále čtyřhry) a Danielu Brůnovi (třetí ve čtyřhře). Také tenis výrazně zasáhl covid-19. Tři měsíce hráči nesměli na kurty, v prosinci v hale bylo možno trénovat jen s rouškou. Z dalších aktivit, které klub uskutečnil, je možné zmínit 4. ročník tenisového kempu pro děti (jak soutěžící, tak začínající), který se konal v srpnu. Činnost oddílu Karate-do Litomyšl v roce 2020 (podklady kronikáři poskytl Jiří Smékal) Hned zkraje roku se členové oddílu vypravili na první závody, které se konaly tradičně v Trutnově. Byly to pro žáky první a zároveň poslední závody v roce 2020. V nabité konkurenci závodníků z Polska, Slovenska a Německa se na stupně vítězů dostal třetím místem v kumite starších žáků Alex Šimák, mezi mladšími žáky potom vybojoval stříbro Dominik Halamka, jenž také získal 5. místo v soutěži kata. Následně se oddíl začal připravovat na páskování, tedy zkoušky na vyšší technické stupně, které bylo v plánu na polovinu března. Vlivem opatření, která byla následně přijata proti šíření nemoci covid-19, bylo uvedené odloženo. V průběhu dubna a v první polovině května nebylo možné cvičit, resp. bylo možné cvičit pouze ve dvou a venku. Trénovala proto jen nejlepší závodnice Anna Kašparová. Od poloviny května se již mohli přidat i ostatní karatisté, tréninky probíhaly venku na stadionu nebo v lese na Černé Hoře. V průběhu června přišla další nepříjemná zpráva – provozovatel základny v Budislavi nepostavil tábor a náhradní prostory letní soustředění oddíl nesehnal, který se tak poprvé od roku 1992 nekonal. Částečnou náhradou byl příměstský tábor. „Začínali jsme v 8 hodin ráno, končili v 18, na dobré obědy jsme docházeli do jídelny v nemocnici. I na výletě jsme byli, a to přímo v Gladiátor aréně v Hradci Králové, kde jsme si vyzkoušeli svoje schopnosti a nutno dodat, že úspěšně. Pochvalu jsme sklidili nejen od přihlížejících diváků, ale i od místních instruktorů. Obzvláště obdivovali naše nejmenší, kteří překážky mnohdy zvládali lépe než dospělí. Závěrem soustředění se podařilo úspěšně „odpáskovat“ 14 cvičenců, poté jsme si krátce odpočinuli a v září opět v plné síle nastoupili do tréninku. Ale to jsme netušili, že odpočinku bude následně že moc.“ 35 V nové sezóně proběhly pouze čtyři tréninky, následně byly sportovní činnosti opět zastaveny. V listopadu se oddíl vrátil k venkovním tréninkům ve dvou, v prosinci pak bylo možné po 35 Citováno z podkladů Jiřího Smékala.