Litomysl Městský zpravodaj LILIE

Lilie - co se nevešlo do čísla 3/2014

Víte, či nevíte... aneb záhada dne

Církevní duchovní poklad PRAŽSKÉ JEZULÁTKO patřilo kdysi do Litomyšle. Slavitel litomyšlského zámku Vratislav I. se žení r. 1555 se Španělkou Marií Manrique de Lara. Ta si do manželství přináší svůj osobní talisman, malou voskovou figurku Ježíška. Ta patří tedy k litomyšlskému panství až do okamžiku, kdy ji jako svatební dar předává své nejstarší dceři Polyxeně. Má ji přinést taktéž Boží požehnání. V jižních Čechách…

Polyxena se zakrátko stává kněžnou litom. zámku, kdy musí vychovávat nezletilé děti dědice zámku Vratislava II. a Frebonii. Takže, Jezulátko je opět zde a počínají se díti časem kolem něho „různé“ věci. Jisté duchovní spojení s kněžnou Frebonií a Pannou Marií i s právě příchozími piaristy…(viz zázraky ze starých litomyšlských kronik). Právě proto je soška přemístěna na významnější místo do Prahy do kostela Panny Marie Vítězné. Tam se nechává pohřbít i Frebonie. A zde zázraky pokračují dále. A stále. Po staletí.

Proto papež Benedikt XVI. sloužil jedinou mši právě zde, u Jezulátka, a nikoliv na Hradě v katedrále sv. Víta…

Svým významem se nepochybně pražské (litomyšlské) JEZULÁTKO řadí mezi největší světové církevní poklady, kterými jsou třebas Fatima, Lurdy…i slovanská Turzovka. Pro mne je však jistou záhadou, proč se „současní dějepravci“ této významné skutečnosti tak vyhýbají?

 

soubor bez názvu (formát jpg, velikost 388,15 KB)

Text a foto Zdeněk Mikulecký


© 2011 - 2020 Město Litomyšl | struktura webu | městské kontakty