Litomysl Městský zpravodaj LILIE

Lilie - co se nevešlo do čísla 10/2014

Kraj Smetany a Martinů představuje slavné osobnosti: obec Borová

Borová se s hrdostí hlásí k tomu, jak pobyt v této obci ovlivnil život a dílo poličského rodáka Bohuslava Martinů (1890 – 1959).  První zmínka o Borové je v jeho životopise ze srpna roku 1905, kdy jako patnáctiletý koncertoval v místním hostinci. Významný vliv na skladatelovu tvorbu i život měl však až kontakt Bohuslava Martinů s Borovou o 10 let později, v období 1. světové války. Velmi podnětným a k francouzské kultuře orientovaným intelektuálním centrem se pro mladého skladatele z Poličky tehdy stala evangelická fara v Borové a silně jej ovlivnilo přátelství s rodinou faráře Vladimíra Čecha. Podle vzpomínek pamětníků tehdy navštěvoval Martinů Borovou téměř denně, hrával při bohoslužbách na varhany, sestru faráře Čecha Lydii učil hře na klavír a housle a s jeho vzdělanou a okouzlující manželkou Gabrielou hrával čtyřručně na klavír. Toto období připomíná několik klavírních polek, datovaných „Borová, červen 1916“. Rovněž tak další skladby věnované Gabriele Čechové udávají Borovou jako místo vzniku. Jako zdroj inspirace pro svou vlastenecky laděnou „Českou rapsodii“, dokončenou na sklonku roku 1918, uvádí Martinů hudbu, se kterou se seznámil v Borové při hraní z evangelických kancionálů.  „Borová“ je rovněž pojmenování sedmi českých tanců, které Martinů složil v pozdějším tvůrčím období, za svého pobytu v Paříži v roce 1930.

Přátelství s Čechovými v Borové otevřelo skladateli rovněž přístup do rodiny Masarykových, se kterou ho od oněch časů pojilo pouto na celý život; na přímluvu Alice Masarykové, dcery prezidenta T. G. Masaryka, blízké přítelkyně Gabriely Čechové, byl Martinů přizván k účasti na uměleckém zájezdu orchestru Národního divadla do Francie, Anglie a Švýcarska na jaře 1919, který měl zásadní význam pro jeho další směřování.

Byla to právě Alice Masaryková, která už v létě roku 1914 zprostředkovala pozvání k delšímu pobytu na evangelické faře v Borové pro svého mladšího bratra, malíře Herberta Masaryka (1880 – 1915).  Znal už nedalekou oblast Českomoravské vysočiny – byl totiž častým hostem známého krajináře Antonína Slavíčka v Kameničkách (po smrti Antonína Slavíčka v roce 1910 je Masaryk svázán s osiřelou rodinou, posléze se žení s vdovou Mílou Slavíčkovou a pečuje o její tři děti). O své tvorbě v Borové sám Masaryk píše: „ …. Tady je nejbohatší kraj, co jsem viděl, myslím, že lepší než Kameničky a že je toho tu víc než kdekoli jinde jsem byl nebo pracoval. Pořád toho nacházím víc a víc a lidi moc dobří a rádi postojejí …  po kopcích jsou roztroušené chaloupky a stromy mezi malými lány polí, luk a hájů a hejna vran to oživují svým křikem.“ Chodil malovat do kopců kolem Borové, na Lucký vrch, do Telecího, do Širokého Dolu. Kromě četných zobrazení zejména zimní krajiny, venkovských stavení a několika zátiší, pocházejí z tohoto posledního období Masarykova života i dva z jeho nejlepších portrétů, které mají oba v názvu místo svého vzniku, „Sousedka z Borové“ a „Kostelník z Borové“.

Počátkem března 1915 se Herbert Masaryk buď přímo v Borové nebo blízkém okolí nakazil tyfem, pravděpodobně  od uprchlíků z Haliče. Krátce po převozu do Prahy mladý malíř umírá, aniž dovršil třicátý pátý rok svého života. Zanechává po sobě vdovu se čtyřmi dětmi, jeho poslední dítě, Herberta, se narodí až po jeho smrti. Dodejme, že právě v dceři Herbertě, jejíhož narození se už její otec nedožil, pokračuje rod prezidenta T. G. Masaryka až do současnosti, a to i v umělecké linii.

Vrátíme-li se ještě k osobě Alice Masarykové (1889 – 1966), můžeme konstatovat, že ani po smrti svého bratra Herberta neztratila kontakt s Borovou. Z  její iniciativy došlo ještě během roku 1915 k návštěvě rodiny faráře Čecha u paní Charlotty Garrigue Masarykové v Praze (kde žila během války pod stálým policejním dozorem, zatímco její manžel T. G. Masaryk byl v emigraci).  K této návštěvě byl také přizván Bohuslav Martinů, jak už zmíněno tehdejší častý host v Borové. Alice Masaryková, obětavá pomocnice svého otce v době jeho působení v prezidentském úřadě, byla v letech 1919 – 1939 také předsedkyní Čs. Červeného kříže. V této funkci zavítala i do Borové, kde měla přednášku o této organizaci a založila zde i její pobočku.

Borovský toleranční kostel z konce 18. století a přilehlou faru, spojenou s oběma umělci, je možné navštívit po předchozí domluvě.

Soutěžní otázka: Ve kterém měsíci a roce navštívil obec Borovou prezident Václav Klaus s manželkou? Odpovědi zasílejte na adresu nsauerova@policka.org do 15. října 2014. Autoři prvních dvou správných odpovědí získají vstupenky na veletrh Památky, který se uskuteční ve dnech 23. – 24. 10. 2014 na Výstavišti Praha – Holešovice.

Naďa Šauerová


© 2011 - 2020 Město Litomyšl | struktura webu | městské kontakty