Litomysl 750 let Města Litomyšle

Oslava sochami: Litomyšl - locus nobilis et insignis

K oslavám 750 výročí povýšení Litomyšle na město výrazně přispívá i výstava "Aleš Veselý v prostorách Josefa Pleskota". O významu soch v historii i současnosti Litomyšle si můžete přečíst v přiloženém povídání historičky Ivety Coufalové.

Oslava sochami: Litomyšl - locus nobilis et insignis

 

1) Litomyšl a její sochy

Když slavíme významné výročí v rodinném kruhu, sejdou se všichni příbuzní, sfouknou svíčky, rozřízne dort, rozdají se dárky... Jaké to však je, když významný předěl oslavuje město? V zásadě je průběh "magického okamžiku" stejný, jen proporce atributů náležitě narostou. A protože hlavní postavou podobných oslav je vždy oslavenec, měli bychom si připomenout jeho cestu k jubileu, bez ohledu na rozdíly vnějších rozměrů.

Městu Litomyšl slavnostní háv nebývale sluší. A to obzvlášť proto, že po mnoha z takových oslavných akcí v tváři zkrásní. Dostává totiž sošné dary, jež jejímu duchu dodají další rozměr, tolik vyhledávaný citlivými návštěvníky. Avšak i domácí obyvatelé jsou si kvalit ducha svého města vědomi a pěstují si jej s důkladností více než velkou.

A tak není divu, že ani letos, v roce 750. výročí povýšení Litomyšle na město a polokulatého 665. jubilea zřízení litomyšlského biskupství, gratulanti nezapomněli... A věřte, oslava to bude velkolepá. V pátek 12. června totiž byla v rámci Smetanovy výtvarné Litomyšle zpřístupněna díla Aleše Veselého. Některé sochy vznikly přímo pro tuto příležitost, jiné mohli návštěvníci obdivovat při některých z předchozích instalací - po celém světě.

 

Socha má v Litomyšli své nezpochybnitelné místo. Při procházce jich zde nalezneme mnoho - i proto zde předkládaný "výčet" je pouze kusý, zdaleka nevyčerpávající. I přesto před nás vystupuje příběh jednak samotného městského společenského organismu, jednak příběh soch samotných. A který z nich je zajímavější? Těžko říci. Akcent na tu kterou notu rozehraje příběh další, dokonce - v plně postmodernistickém duchu - i příběh náš, našich zájmů, priorit, orientace.

Vstupme ale na "zelený drn" - začněme z gruntu, od začátku, byť příběh soch v Litomyšli bude zde spíše svým vlastním nárysem. "Tisíciletá historie města se opírá o zmínku v Kosmově kronice, která zmiňuje hrad Litomyšl jako pohraniční pevnost panství knížete Slavníka v údajném roce jeho smrti (981)," říká Petr Chaloupka z Regionálního muzea Litomyšl a doplňuje:"Kosmas však svoji kroniku sepisoval o více než 130 let později. Datace počátků Litomyšle je tedy velmi nejistá." V roce 1259 udělil král Přemysl Otakar II. Litomyšli městská práva. Na paměť významu tohoto panovníka měla být při příležitosti oslav (1863) vydání "třetí zakládací listiny" na hlavním náměstí vztyčena socha krále "železného a zlatého", již měl na zakázku vytvořit pražský sochař Emanuel Max, ale nestalo se tak.

Od středověku byla Litomyšl důležité středisko církevní správy a uspořádání - za vlády Karla IV. zde bylo zřízeno biskupství (1344). K období, které však ještě zdaleka nebylo takto "přísně" organizované, upomíná rovněž jedna ze soch, které se v Litomyšli nacházejí. Je to socha svatého Metoděje, a to údajně na místě bývalého kostela svatého Klimenta (dnes v zámecké zahradě). Dávný kostel zde totiž podle pověsti měli založit Cyril a Metoděj, kteří jsou spojováni s christianizací českých zemí. Sochu Metoděje vytvořil roku 1878 kameník František Metyš a zachytil jí mimo jiné "bratrskou podobu" se sochou svatého Cyrila v chrámu sv. Víta v Praze.

 

I jiní světci mají v Litomyšli své místo: kupříkladu svatý Augustin (ve výklenku fasády domu č. p. 96) z první třetiny 18. století; svatý Josef Kalasanský na budově koleje řádu piaristů; zemský patron svatý Prokop - původně od Bartoloměje Hendrycha, z jehož dílny vzešla i socha svatého Václava u bývalého dvora Pernštejn. Václav Hendrych vytvořil pro Litomyšl ochránce před požáry svatého Floriána, a to roku 1767 pro kašnu, po 1894 byl přemístěn na svah pod děkanství do dnešní ulice Rektora Stříteského. Vedle Hendrychovy dílny v Litomyšli vytvořili četná díla (především jako zakázky pro piaristy) Matyáš Bernard Bran spolu s Jiřím Pacákem. Také svatý Jan Nepomucký se tu těšil velké vážnosti. V roce 1827 vytvořil pravděpodobně Josef Max jeho sochu pro Záhraďské (dnes Jiráskovo) náměstí. Ve městě se na veřejném prostranství nacházely v té době ještě jeho další dvě menší plastiky. A sousoší Nejsvětější Trojice (od Josefa Dvořáka) dnes najdeme u márnice na hřbitově. Oku návštěvníka, který se nevydá daleko z centra města, jistě neunikne zlatavě honosný morový sloup na náměstí, který byl vystavěn na znamení díků, že se Litomyšli vyhnula morová rána z počátku 18. století (1713-1715; mimochodem poslední z velkých epidemií na našem území) a pravděpodobně jej navrhl Giovanni Battista Alliprandi, realizoval tyrolský kameník Apeller. Na náměstí bychom neměli také pominout tzv. dům U Rytířů, jehož jméno je sice data pozdějšího (pochází až z 19. století, podle Jiráskovy povídky), avšak figurální plastiky, jež jej zdobí, tvoří spolu se stavbou z poloviny 16. století "skvost české měšťanské renesanční architektury".

 

Když budeme ve výčtu výrazných litomyšlských soch pokračovat, nesmíme pominout pomník Bedřicha Smetany, zhotovený Janem Štursou (1924), který roku 1923 město spolu s Pavlem Janákem navštívil, aby se přímo v Litomyšli rozhodli, kde přesně bude pomník stát. A "vyhrálo" místo, kam se původně plánoval pomník Přemysla Otakara II., tedy dolní část ústředního litomyšlského náměstí. O tři roky dříve (19. 6. 1921) přibyl v Litomyšli pomník Jana Ámose Komenského(Orbis terrarum) od Aloise Meteláka.

 

Z poválečného období připomeňme plastiky Hudba (v parčíku u Lidového domu) a Boj člověka s přírodou od Františka Jandy (v areálu nemocnice) či Dívka s delfínem od Oldřicha Urbana (dvě posledně jmenované 70. léta 20. století) anebo sochařské dílo od Mariána Karla a Federika Diaze na paměť významného místního rodáka, astronoma Zdeňka Kopala. Vynechat bychom neměli ani stále vášnivě diskutovanou sochu (i osobnost) dalšího místního rodáka Zdeňka Nejedlého. Pomník (1978) vytvořil akademický sochař Jan Hána, v rámci diskusí v devadesátých letech byla socha opatřena "vysvětlujícím dodatkem" (mj. Pascalův citát), který uvádí na pravou míru skutečnost, že zde socha stojí.

 

U příležitosti 700. výročí založení města (1959) byl při cestě na Olivetskou horu slavnostně odkryt bronzový pomník Aloise Jiráska, který zde několik let pedagogicky působil. Sochu vytvořil Vincenc Makovský a za zmínku jistě také stojí, že Litomyšlští byli na sochu "navnaďováni" již od roku 1951, kdy byl odhalen její podstavec.

A náš výčet bychom pro tuto chvíli mohli ukončit dílem Olbrama Zoubka, který se v Litomyšli usadil poté, kdy se tu podílel na restaurování sgrafit místního renesančního zámku. Také jeho sochy a drobné plastiky dotvářejí charakter a náladu města.

 

I z tohoto velice letmého nastínění cesty soch do města Litomyšl jde ale vyvodit obecnější závěry, "vzorce", jež pro jejich symboliku a výpovědní hodnotu plynou. Sochy - například jako pomníky - zde vyjadřují jakýsi "kolektivní" názor, orientaci nějakým směrem, definují tak nejen prostor vlastní, ale především sounáležitost jeho obyvatel s nějakou myšlenkou, kolektivní ideou: zbožnost, přihlášení se k češství, případně přechod od zbožnosti k národnosti, ale také úctu k některým lidem (panovníkům, světcům, umělcům) jako ikoně nějaké konkrétní profilované vlastnosti. Současně jde ono ztvárnění "kolektivních myšlenek" ruku v ruce s vývojem pojetí umění, proměňuje se chápání nejen sochy jako symbolu, ale tvůrce i okolí jí dodávají další rozměr v intertextuálním zakomponování do organismu města. Antropologické bádání nad těmito "pomníky a zapomníky" je v současné době velmi bohaté.

A Litomyšl potvrzuje i v tomto ohledu svou fenomenálnost - coby inspirátor uměleckých počinů i jako vděčný "nositel" uměleckých děl.

 

2) Sochy Aleše Veselého v Litomyšli - vstup do 21. století

V dávných dobách, kdy byla duchovní a světská moc ve významné součinnosti, vyjadřovalo umístění významných duchovních stánků jakousi kosmologii světa, vesmíru. Dnes to již zdaleka neplatí, ale to neznamená, že by se zcela zanevřelo na soulad, jednotu. Jen od řádu celého známého světa, který se mezitím nezměrně zvětšil, se ustoupilo k uvažování o menších "jednotkách".

Pokud se touto optikou zahledíme na Litomyšl a její veřejný prostor a jdeme-li pod slupku, narazíme na prostorové koncepce a úvahy architekta Josefa Pleskota, který se již léta "kosmologií" Litomyšle zabývá. I proto organizátoři Smetanovy výtvarné Litomyšle o zákoutích, kam se vystavovaná díla umístí, hovoří jako o "prostorách Josefa Pleskota", zahrnují tedy bývalý zámecký pivovar i veřejná prostranství.

 

Letošní ročník představuje - mimo jiné i především - dílo Aleše Veselého, jehož výtvarná díla jsou tak mnohovrstevnatá, že jim možná začnete přicházet "na kloub" až když si přečtete knížku rozhovorů s autorem samotným "Projdi tou branou!". Pokud se ale rádi necháte unášet tím, jak na vás to které umělecké dílo působí, pak v tom případě neváhejte a vydejte se do Litomyšle.

 

Kromě výstavy "drobnějších" prací v Evropském školicím centru, budou k vidění exteriérové sochy. K tomu Josef Pleskot: "Místa pro sochy byla určena podle klíče, který byl nalezen dřívější analýzou prostorových a významových vztahů města. Dávno vím, že Litomyšl má svého genia loci a řád, který jej podporuje. Tyto fenomény bylo zajímavé vyjádřit geometrickým obrazcem. Na vzniku geometrického obrazce (obrazu města) jsem spolu se svými spolupracovníky aktivně pracoval déle než půl roku. Sochy umístěné podle pravidel tohoto plánu - obrazce definují určitá místa, která se rázem stala místy silnými. Jejich souznění s architekturou je nebývalé."

 

Velké monumenty Aleše Veselého tedy najdete ve francouzské zahradě zámku Litomyšl (Vstup do zákona, Dotyky a distance), na prvním nádvoří zámku (Před a za, Space point), v průčelí pivovaru (Úzká štěrbina), pod salletem (Brána vyvráceného stromu) v Klášterních zahradách (Kaddish, Pavoučí věž), nad fortnou (Velké enigma), na Šantově náměstí (Dovnitř a ven), Braunerově náměstí (Nahoře i dole), na Toulovcově náměstí (Nestabilní kostka), pod schodištěm za Loučnou (Stůl), za Smetanovým domem (Šikmý průchod šikmou osou), v proluce U Bábrtů (Co je nad námi), na kruhovém objezdu (Zakřivený architráv) a na místě bývalé synagogy (Ty a Já a ti, kteří už nejsou).

Podíváme-li se na tato vybraná místa opět skrz historii, jistě nás zaujme fakt, že zámecká zahrada se stala parkem ve francouzském a anglickém stylu až na konci 18. století, a to díky Jiřímu Josefovi Valdštejnovi-Vartemberkovi, který tu na paměť svého bratra (padl na Apeninském poloostrově v bojích proti Napoleonovi) nechal umístit sochu Lva. Najdete tu i Apollóna, Ceres, Dianu, Plútóna, Marta či Minervu, "nepříliš početnou skupinu české barokní plastiky, která zpodobňuje antické Olympany".

 

Osobitou kapitolou je litomyšlská synagoga. Doposud ji připomínala jen pamětní deska na paneláku, případně několik fotografií v archivu a letmé zmínky v sepsaných dějinách města a regionu. Synagoga, která byla postavena v románsko-maurském slohu na konci první dekády "tragického" 20. století, si prošla podobným osudem jako mnohé jiné izraelitské svatostánky v českých zemích. Nakonec byla zbourána - nikoliv však v letech druhé světové války, ale v roce 1968. Na její místo nastoupilo panelákové sídliště a synagogu a osud litomyšlských Židů tu od poloviny devadesátých let 20. století připomíná pamětní deska, zhotovená podle návrhu Helgy Hoškové-Weissové. Životní příběhy deportovaných Židů se snaží zmapovat projekt "Zmizelí sousedé".

A právě na tomto vykořeněném místě, v této "černé díře dějin" bude stát dílo "Ty a Já a ti, kteří už nejsou". V tomto sugestivním monumentu jako by se příběh jednotlivce měnil v emblematickém (až zjednodušeném) soukolí běhu událostí v univerzální příběh velkých dějin. Řez komínem jakoby vypaloval cejch na znamení lidské prázdnoty a selhání.

 

I takhle symbolicky vstupuje Litomyšl a její příběh soch do 21. století. O uměleckém díle - a práci Aleše Veselého nevyjímaje - bychom mohli popsat hory papíru, a přesto se nic nevyrovná tomu jít si prohlédnout sochy "přímo do terénu". Můžeme totiž slovy "vysvětlit", tedy přiblížit, hodnotu vizuální? Jen zlomkově.

 

Autor textu:

Iveta Coufalová, historička, mj. redakce kulturně-historické revue Dějiny a současnost a Nakladatelství Lidové noviny

 

Seznam vystavených soch ve městě Litomyšli

 

Klášterní zahrady

Kaddish, 1967-68

 

Klášterní zahrady

Pavoučí věž / Spider tower, 1998  

 

Zámek - Průčelí pivovaru

Úzká šterbina / Narrow Slot, 2009

 

Zámek - první nádvoří

Před a za / In Front and Behind , 2009

 

Zámek - Horní nádvoří s kašnou

Space point, 1982-90

 

Zámek - Francouzská zahrada

Vstup do zákona / Entrance into Code, 2009

 

Zámek - Francouzská zahrada

Dotyky a distance / Touches and Distances, 2009

 

Nad fortnou

Velké enigma / Big Enigma, 1978 -2009

 

Pod salletem

Brána vyvráceného stromu / The Gate of the Uprooted Tree, 2009

 

Proluka U Kábrtů

Co je nad námi / What Is Above Us, 2009

 

Kruhový objezd (I/35)

 Zakřivený architráv / The Curved Architrave, 1993-2008

 

Komenského náměstí - nábřeží Loučné

Ty a Já a ti kteří už nejsou / You and I and Those Who Are No More, 1992 - 2009

 

Park vedle Smetanova domu

Šikmý průchod šikmou osou / Slanting Passage through a Slanting Axis, 1992 - 2009

                         

Pod schodištěm za Loučnou

Stůl / Table, 1998

 

Braunerovo náměstí

Nahoře i dole / Above and Below, 2008

 

Šantovo náměstí

Dovnitř a ven / Inside and Out, 2009

 

Toulovcovo náměstí

Nestabilní kostka / Unstable Cube, 1992

 

 

 

Iveta Coufalová
historička, mj. redakce kulturně-historické revue Dějiny a současnost a Nakladatelství Lidové noviny

datum uložení: 30. 06. 2009


© 2011 - 2020 Město Litomyšl | struktura webu | městské kontakty