OČIMA ABSOLVENTA - DOMINIK KALIVODA

OČIMA ABSOLVENTA - DOMINIK KALIVODA

Dalším vyzpovídaným absolventem je Dominik Kalivoda, který se přes pět let věnuje natáčení filmů a dalším činnostem okolo. Jaké je jeho osudové číslo? Koho našel na základní škole? To si můžete přečíst právě zde.


Mým osudovým číslem je pravděpodobně dvojka. Nejen proto, že mi je 22 let, když píšu tento text, ale také proto, že jsem si za svůj dosavadní život uvědomil, jak je toto číslo důležité. Ve dvou se všechno lépe táhne. Když člověk skončí v soutěži na druhém místě, ví, že není nejhorší, ale také by si měl uvědomit, že může být ještě lepší. A v neposlední řadě je to i tato škola. “Červená”, “dvojka”, jak se jí říká. Paradoxně je to ta první dvojka, díky níž jsem o síle této číslice začal uvažovat.
“Našel jsem zde sám sebe,” kdybych nenapsal nic víc, pomysleli byste si, že je to prostá fráze, s cílem nikoho neurazit a zároveň pronést něco rozumného. Možná vás zklamu, ale ta věta upřímně vyjadřuje můj vztah k ZŠ U Školek.
Ve třetí a čtvrté třídě jsem do školy chodil strašně nerad. Procházel jsem tehdy asi svou pubertou - od té doby žádná jiná nepřišla, zatím. Na konci páté třídy odešlo několik spolužáků na gymnázium. Chtěl jsem také, ale rodičům se podařilo mě přesvědčit o opaku. A tak jsem zůstal zde. Naštěstí. (Na gympl jsem nakonec pokračoval až po základce.) V šesté třídě jsem se stal terčem šikany žáků z jiné školy. Bál jsem se, ale učitelé a vedení školy mi pomohlo. V tu chvíli jsem si uvědomil, že by se člověk neměl bát být sám sebou. A pak přišla osudová devátá třída. Ve 14ti letech jsme se spolužákem založili školní časopis Dvojka2. Následovalo účinkování ve školním divadle Šmrnc pod vedením pana Vladimíra Šauera. A teď si sáhněte do svědomí. Podpořili byste dítě v deváté třídě v bláznivém nápadu, že chce založit školní televizi? Mně se to stalo! A díky tomu jsem objevil cestu, na kterou jsem se vydal. Našel jsem zkrátka sám sebe.
Díky výše uvedeným momentům (a že jich bylo daleko víc) jsem si uvědomil spoustu věcí. Například, co je to strach, co znamená nebát se, jít si za svým, podat pomocnou ruku, tolerovat druhé a navzájem si důvěřovat.
Při ohlédnutí si také uvědomuji, že mi základka dala ještě navíc znalosti praktických věcí, se kterými se setkávám denně. Ať už je to “jen” znalost našeho jazyka a rozumné zacházení s penězi, nebo se nebát veřejně vystoupit (odříkávání básniček před celou třídou, kdy jsem byl rudý až… vy víte kde; bylo, oproti současnému dennímu obhajování své práce, humornou chvilkou), anebo třeba také podávání ruky. Vždy si v tu chvíli vzpomenu, když jsme se učili, jak moc “stisknout”. Ale je toho samozřejmě ještě daleko víc.
Napsat stručné ohlédnutí na “dvojku” v mém případě úplně stručně nejde. Některé věci nelze popsat. Některé věci se musí zažít. Atmosféra, která na této škole sídlí, není pouze díky modernímu vybavení a velikosti tříd, ale je především o lidech. Domnívám se, že zde jeden věří druhému. Alespoň tak to na mě působilo a působí. A kde jinde než na základní škole by se tohle mělo v dnešní době vyučovat?
Když jsem opouštěl “moji základku”, neobešlo se to bez slz. V mém závěrečném projevu jsem řekl něco, co bych zde rád zopakoval - “Vidím budoucnost školy velikou, jejíž sláva hvězd se bude dotýkat.” To samé přeji i jejím žákům a budoucím absolventům. 



25.1.2019 | Mirka Jirečková

Kalendář

Únor 2020
Po Út St Čt So Ne
27 28 29 30 31 1 2
3 4 5 6 7 8 9
10 11 12 13 14 15 16
17 18 19 20 21 22 23
24 25 26 27 28 29 1