zdeněk kopal - konference o hvězdách a lidech



dílo

"Nastupující generaci mladých hvězdářů v Československu bych rád vzkázal, aby nedali na to, co jim říkají staří (často již životem zklamaní); z nich totiž život mnohokrát již vyprchal vzdor místům, která mohou ještě zastávat ze setrvačnosti; a dále, aby řídili svůj směr tam, kde cítí, že svým talentem dokáží naší vědě co nejlépe prospět. Nestarejte se příliš o budoucnost - která je stále ještě neextrapolovatelná - nýbrž nastavte svůj navigační kurs na hvězdy, nikoliv na poziční světla okolních lodí."
(Z. K., 1989)

Malý Zdeněk byl ve svém zájmu o přírodní vědy nejvíce ovlivněn dědečkem z matčiny strany Josefem Lelkem (1860-1930), učitelem (přírodní vědy, literární historie) na měšťance v Jičíně, jehož kolegyní byla dcera Boženy Němcové Dora. Ta věnovala Josefu Lelkovi některé dopisy své matky, jež se tak nakonec ocitly v archivované pozůstalosti Zdeňka Kopala v Litomyšli. Ale to pochopitelně předbíhám.

Proč se rozhodl být astronomem?
Rodina Josefa Kopala se v r. 1923 přestěhovala do Prahy, kde podle vzpomínek Zdeňka Kopala se mladý student nejprve amatérsky věnoval entomologii, stále ještě pod vlivem dědečka Lelka. Ale právě když se vracel pěšky domů z návštěvy příslušného oddělení Národního muzea, došlo 31. července 1928 k náhodné události, jež zásadně předurčila jeho pozdější vědecké směřování: na nároží u mostu Legií spatřil člověka, jenž nabízel za úplatu pohled astronomickým dalekohledem na sluneční skvrny. Mladého Kopala to hluboce zasáhlo a tak se rozhodl, že si postaví vlastní dalekohled. To se mu během několika dnů podařilo a tímto přístrojem, jehož optické parametry se velmi podobaly Galileovu dalekohledu z r. 1609, prohlížel pilně oblohu a náramně ho to vzrušovalo.

Kopal a Česká astronomická společnost
Už na podzim téhož roku se dozvěděl o existenci České astronomické společnosti (ČAS), jež právě budovala na Petříně Štefánikovu hvězdárnu, a začal na Petřín pravidelně docházet a ve věku necelých 15 let byl přijat za člena ČAS. Kromě slušných dalekohledů měla tehdy ČAS na Petříně také velmi kvalitní knihovnu nejen s populárními, leč i odbornými spisy, a to bylo pro Kopalův zájem snad ještě cennější než okukování oblohy. Zaměřil se na výzkum proměnných hvězd, jenž měl u nás dlouhou tradici už od časů prof. Vojtěcha Šafaříka (1829-1902), začal s pravidelnými odbornými pozorováními a ta také ihned zpracovával.
Jeho věhlas rostl neuvěřitelně rychle, takže již ve svých 16 letech byl jmenován předsedou odborné sekce ČAS pro pozorování proměnných hvězd. V témže roce se mu přihodilo, že musel na členské schůzi ČAS bez přípravy zaskočit s přednáškou namísto onemocnělého předsedy ČAS váženého prof. Františka Nušla (1867-1951) a tehdy poprvé veřejně hovořil o svém pozdějším životním tématu: zákrytových dvojhvězdách, které se prozrazují přísně periodickými změnami jasnosti. Ve svých 17 letech již posílá svá pozorování a jejich interpretaci do zahraničních vědeckých časopisů a vydává populární spis o proměnných hvězdách. Dopisuje si se zahraničními astronomy a uvádí je v úžas svými zasvěcenými dotazy při jejich přednáškách v Praze. Nikdo z nich netuší, že hovoří se sextánem pražského gymnázia; považují ho za mladého středoškolského učitele. A jak je u nás v Čechách zvykem, sklízí první plod závisti: do prestižního časopisu Astronomische Nachrichten přichází z Prahy udání, že Z. Kopal je gymnazista, takže by jeho práce neměli publikovat!

Přijetí do Mezinárodní astronomické unie
Když v červnu 1933 maturuje Kopal s vyznamenáním, má už za sebou slušnou řádku úspěchů v astronomii a zapisuje se přirozeně na přírodovědeckou fakultu UK pro obory matematika, fyzika a astronomie. Kromě prof. Našla jsou jeho učiteli matematici Eduard Čech (1893-1960) a Václav Hlavatý (1894-1969), fyzikové František Záviška (1879-1945) a Vojtěch Dolejšek (1895-1945) a astronomové Wácslav Vladimír Heinrich (1884-1965), Erwin Finlay-Freundlich (1885-1964) a Vincenc Nechvíle (1890-1964). Z nich si Kopal nejvíce vážil obou jmenovaných fyziků, Nechvíleho a Finlaye-Freundlicha. Během vysokoškolských studií se Kopal poprvé účastnil sjezdu Mezinárodní astronomické unie (IAU) v Paříži v r. 1935 a hned tam byl zvolen jejím členem a navázal důležité odborné kontakty. O rok později zorganizoval úspěšnou výpravu za úplným zatměním Slunce do Japonska. Cestu si zaplatil z honoráře za překlad populárně-vědeckého spisu britského astrofyzika Sira Jamese Jeanse do češtiny.

Studium v Cambridži
V roce 1937 Kopal promoval summa cum laude a obdržel prestižní Denisovo stipendium na pobyt u velekněze tehdejší světové astrofyziky Sira Arthura Eddingtona (1882-1944) v Cambridži v Británii. V r. 1938 se vrací do Prahy, mimo jiné proto, aby uzavřel sňatek se svou spolužačkou z gymnázia Ing. Alenou Müldnerovou, s níž pak po líbánkách v Itálii odjíždí lodí na stipendijní pobyt na Harvardově observatoři v americké Cambridži. Během plavby Atlantikem se dozvídají o mnichovské dohodě a o důsledcích této tragické události se mohou přesvědčit až po přistání v Novém světě.

Výzkum zákrytových dvojhvězd
Kopal se pouští do práce pod vedením světově proslulého odborníka na světelné křivky zákrytových dvojhvězd ředitele tamější observatoře Harlowa Shapleyho (1885-1972). Vypracovává v době hluboce předpočítačové úsporné a dostatečně přesné numerické metody pro analýzu světelných křivek dvojhvězd, z nichž je možné vyždímat základní údaje o rozměrech a vzájemné vzdálenosti složek dvojhvězdy a dokonce i o jejich hmotnosti. Jde vlastně o zcela fundamentální parametry hvězd, jež se dodnes nedají získat s dostatečnou přesností jinak, než pozorováním dvojhvězd.

Práce pro americké námořnictvo
Od r. 1942 pracuje Kopal také v proslulém M.I.T. na výpočtech pro americké námořnictvo a armádu, takže zvládá jednak balistiku a jednak aerodynamiku. Ve své autobiografii k tomu poznamenává: " ...pozemní armáda i námořnictvo byly po dobu války koneckonců spojenci, i když bylo občas obtížné uvěřit, že tomu tak doopravdy je." Z té doby se datuje jeho spolupráce s Norbertem Wienerem (1894-1964). Jak bylo u Kopala pravidlem, vynikl v aerodynamice natolik, že se stal v odborných kruzích pojmem, a když se s ním po nástupu kosmonautiky lidé z NASA setkávali jako s astronomem, domnívali se, že je synem toho proslulého aerodynamika...

Setkání s Einsteinem
Kopal též připomíná další rozkošnou historku, jež se odehrála po válce v Princetonu, když se setkal s Albertem Einsteinem a zeptal se ho, jak vzpomíná na svůj pobyt v Praze, a zda už tam pracoval na obecné relativitě. Einstein po chvilce zamyšlení odpověděl, že ano, protože tam nemusel dělat žádnou administrativu. Této rozmluvě byl však přítomen Einsteinův pražský nástupce na katedře fyziky Philipp Frank a ten to pak Kopalovi vysvětlil úplně z jiného úhlu. Řekl Kopalovi: "Když se Einstein vzdal profesorského místa v Praze, doporučil za svého nástupce mne a jeho doporučení bylo pak také přijato. Když jsem z rukou děkana přebíral jmenovací dekret, a svěřil jsem se mu se svými pochybnostmi, zda budu vhodným nástupcem tak velkého muže, uklidnil mne děkan těmito slovy: ´Nežádáme od vás, abyste byl přímo génius. Všechno, co po vás skutečně chci, je, abyste odpovídal alespoň na úřední korespondenci z děkanátu´."

Kopal vyniká v aerodynamice, v astronomii i v numerické matematice - Rocheovy ekvipotenicální plochy
Je až neuvěřitelné, že Kopal dokázal prakticky současně vyniknout nejenom v aerodynamice, ale i v astronomii. V letech 1946 a 1950 vydal své stěžejní práce, které posunuly výzkum zákrytových dvojhvězd zásadně dopředu. Spočítal totiž dobré parametry mnoha desítek zákrytových dvojhvězd a díky tomu si uvědomil, že těsné dvojhvězdy nemohou mít kulový tvar jako osamělé hvězdy, ale že jsou gravitací druhé složky deformovány do tvaru jakýchsi kapek, popsaných matematicky tzv. Rocheovými ekvipotenciálními plochami. To byl průlom, jehož důsledkem je bouřlivý rozvoj oboru, počínaje šedesátými lety minulého století. Tyto studie by nebyly myslitelné bez příslušného rozvoje numerických metod, o což se rovněž postaral Kopal sám a stal se tak význačným expertem v numerické matematice - opět málokdo tušil, že jde o jednoho a téhož badatele, který vynikl dokonce už ve třech různých oborech (Numerical Analysis, Wiley, New York, 1955; 1961).

Kopal vede katedru astronomie na Univerzitě v Manchesteru
V létě 1947 se na Harvardově univerzitě zastavil rektor UK Bohumil Bydžovský (1880-1969), aby sondoval půdu, zda by už světově proslulý Dr. Kopal nechtěl převzít katedru astronomie na UK v Praze. Kopalovi se to zamlouvalo, ale jednání se protahovalo a "vítězný únor" tuto vyhlídku zhatil. Kopal v té době už měl americké občanství a od r. 1948 se stal mimořádným profesorem numerické matematiky na M.I.T. Současně byl zvolen prvním prezidentem nově utvořené 42. komise IAU pro fotometrické dvojhvězdy, takže jeho dvojitá hvězdná kariéra úspěšně pokračovala.
Jenže počátkem r. 1950 se ozval starý známý prof. Finlay-Freundlich ze Skotska, že se otevírá katedra astronomie na Univerzitě v Manchesteru, a že tam chce Kopala doporučit, pokud by souhlasil. Kopal projevil zájem, dostal výtečnou nabídku od vedení Univerzity a v létě r. 1951 se přestěhoval do Velké Británie, kde pak působil až do konce svého života. Katedru vedl velmi zajímavým stylem. Využil okolnosti, že k Univerzitě patřila radioastronomická observatoř v Jodrell Bank, kterou po válce vybudoval světově proslulý Sir Bernard Lovell (*1913; konstruktér tehdy největšího radioteleskopu na světě o průměru 76 m) a naučil se od radiotechniků využívat metody Fourierovy analýzy pro hvězdnou astrofyziku na prvních generacích elektronických počítačů.

Kopal vlastencem
V r. 1954 přijíždí na sympozium do Jodrell Banku mladý dr. Miroslav Plavec, který do té doby studoval hlavně pohyby meteorických rojů, a ihned je zlákán k numerickým výpočtům pro dvojhvězdy. O tři roky později přijíždí prof. Kopal poprvé po válce do Prahy a přimlouvá se u tehdejšího předsedy ČSAV Z. Nejedlého, aby byl v Ondřejově vybudován 2m dalekohled. Také během dalších návštěv v době zmírňování restrikcí pro zahraniční styky neustále povzbuzuje jak dr. Plavce tak jeho žáky k rozvoji modelových výpočtů pro dvojhvězdy na počítačích, což se také děje.
Kopal si navzdory dlouhému pobytu v cizině uchoval skvělou - posléze už lehce archaickou - češtinu a zůstal naprosto příkladným vlastencem. Nutil americké i britské tiskaře, aby na všech publikacích tiskli jeho křestní jméno i s příslušným háčkem nad "e", takže je často patrné, že to tam ti nebozí tiskaři museli dosazovat ručně. S oblibou také týral své americké přátele, kteří se měli pokusit vyslovit jméno vesnice v Českém ráji, z níž pocházel jeho otec romanista prof. Josef Kopal - ta ves se totiž jmenuje Hřmenín. Když byl ještě vedoucím redaktorem časopisu Astrophysics and Space Science, tak ve své vášni po diakritických znaménkách dospěl tak daleko, že slovenského autora dr. Laca Hrice překřtil na Hříče, takže se mu teď tyto práce obvykle nepočítají při citační analýze...

Spolupráce s NASA při výzkumu Měsíce
Zatímco v Ondřejově dvojhvězdy čím dál tím líp vzkvétaly, Kopal s nimi pomalu končil. V r. 1959 vychází sice jeho monografie Close Binary Systems (Wiley, New York), která shrnuje výsledky jeho dvacetiletého úsilí v oboru, ale už rok předtím navazuje spolupráci s NASA při výzkumu Měsíce, neboť se začíná uvažovat o letu člověka na Měsíc. Na francouzské horské observatoři Pic du Midi se postupně pořizují tisíce podrobných snímků Měsíce v nejrůznějších fázích, které se rektifikují a zpracovávají v Manchesteru a v Pasadeně (JPL), aby posloužily pro plánování pilotovaných letů a úkolů bezpilotních sond k Měsíci. Kopal se stává externím pracovníkem JPL, neustále pendluje v trojúhelníku Pic du Midi - Manchester - Pasadena a jak je jeho zvykem, brzy se stává vedoucí osobností oboru, když publikuje stěžejní monografii The Moon (Reidel, Dordrecht 1969). Sám na toto období vzpomíná. po kopalovsku:
"Na JPL jsem pracoval nejraději - snad z toho důvodu, že její kořeny vedly do naší vlasti. Jejím zakladatelem byl prof. Theodor von Kármán - významný aerodynamik, který během první světové války pracoval (a s úspěchem) pro císaře pána (že František Josef I ji prohrál - jako všechny vojny svého života - nebyla Kármánova vina). Kármánův nástupce - František Malina - byl Kármánův žák a původem z Valašska na Moravě (nějaký čas chodil do školy ve Valašském Meziříčí); a po svém odchodu na odpočinek (kdy jsem se sám objevil na scéně) se věnoval dějinám umění. A třetího napůl Moravana z JPL (moji maličkost) nedávno (1991) zvolilo mé rodné město Litomyšl svým čestným občanem."
V době, kdy přípravy na let Apollo vrcholí, přijíždí v r. 1967 do Prahy na XIII. sjezd IAU a ve sv. Vítu vdává dceru Zdeňku. Současně je zvolen čestným členem ČAS. Když pak američtí astronauté přivezli z Měsíce vzorky měsíčních hornin, věnovalo vedení NASA prof. Kopalovi v uznání jeho zásluh špetku měsíčního prachu. Kopal se rozhodl, že tuto vzácnost věnuje památce muže, kterého si v mládí velmi považoval, a jenž ve svém spise "Do Měsíce" poměrně realisticky předpověděl pilotovaný let na našeho souputníka - Julese Verna. Při nejbližší návštěvě Francie se zastavil v Amiensu a měsíční prach zahrabal do hlíny na Vernově hrobě.

Čestným občanem města Litomyšl
Po sovětské invazi se mu domácí půda na delší čas opět uzavírá. Kopal vychovává v Manchesteru studenty nejenom z Velké Británie, ale též z Japonska, Řecka a mnoha rozvojových zemí, zakládá a rediguje mezinárodní vědecké časopisy Icarus, Earth, Moon and Planets a Astrophysics and Space Science, organizuje mezinárodní konference a letní školy, působí v mnoha vědeckých výborech a téměř nepřetržitě cestuje.
Paradoxně však už není s to nastoupit do vlaku, který svého času sám rozjel. Obrovský rozmach výzkumu těsných dvojhvězd, na němž se u nás podíleli zejména Miroslav Plavec a Petr Harmanec a v zahraničí pak zvláště polští a němečtí astrofyzikové, už nezachytil, stejně tak jako úžasné podněty, které pro těsné dvojhvězdy znamenaly objevy podvojnosti nov, binárních pulsarů a rentgenových dvojhvězd.
V r. 1981 odchází prof. Kopal formálně do důchodu, začíná sepisovat své paměti, které vycházejí nejprve anglicky a posléze také v češtině a po převratu může opět navštěvovat rodnou zemi. V r. 1991 přebírá slavnostně čestné občanství rodné Litomyšle a v r. 1992 navštěvuje naposledy Prahu, kde se účastní I. domácího kongresu čs. exilové Společnosti věd a umění. Příspěvek, který tehdy přednesl, vychází v časopise Vesmír téměř zároveň s oznámením o jeho úmrtí v Manchesteru 23. července 1993.
V listopadu téhož roku se pak plní Kopalova závěť pietním uložením jeho ostatků za účasti představitelů AV ČR a UK i české astronomické obce na vyšehradském Slavíně. Ve shodě s poslední vůlí je též odborný archiv prof. Kopala včetně oněch proslulých snímků Měsíce uložen v městském archivu v Litomyšli. V Litomyšli se už v r. 1994-5 konala výstava: "Zdeněk Kopal - život zasvěcený vesmíru", a rozsáhlejší oslavy s mezinárodní účastí k 90. výročí Kopalova narození město právě připravuje.

Nejvýznamnější český astronom uplynulého století
Profesor Kopal publikoval během svého života na 400 vědeckých prací a 50 knih. V anketě českých astronomů na sklonku XX. stol. byl s velkou převahou označen za nejvýznamnějšího českého astronoma uplynulého století. IAU po něm pojmenovala planetku (2628) Kopal, kterou objevil S. J. Bus r. 1978 na observatoři Siding Spring v Austrálii a objev potvrdila E. F. Helinová na Mt. Palomaru r. 1979. V příslušném oficiálním zdůvodnění se praví:
"Pojmenována na počest astronoma Zdeňka Kopala (1914-1993), jenž se narodil v Čechách a působil jako vedoucí katedry astronomie Victoria University v Manchesteru v letech 1951-1981. Kopal byl světovou autoritou ve výzkumu zákrytových proměnných hvězd, Měsíce a terestrických planet a hrál vůdčí roli při výzkumech Měsíce v programu, podporovaném organizací NASA. Jméno navrhla E. Helinová a návrh podpořil E. M. Shoemaker.

Publikace Zdeňka Kopala, vydané po roce 1945 v češtině
Z. Kopal: Zpráva o vesmíru (Mladá fronta, Praha 1976)
Z. Kopal: Vesmírní sousedé naší planety (Academia, Praha 1984)
Z. Kopal: O hvězdách a lidech; Vzpomínky astronomovy (Mladá fronta, Praha 1991 - doplněné a rozšířené vydání anglického originálu: Of Stars and Men, A. Hilger, London 1986.)
Z. Kopal: Astronomie v Čechách (Vesmír 72:1993, č. 7, 394 - projev na zasedání SVU v Praze 28. 6. 1992)

život  dílo  foto  plastika  sbírka  oslavy  kontakt  tisk  partneři oslav  english

tvůrci webu © 2003